Nejednalo se jen o penězích – jak jsme postupovali ve věci umístění a podoby nové budovy základní školy
Stejně tak jak jsme vás informovali o téměř nekonečné anabázi, kterou jsme s panem starostou absolvovali, abychom získali dotaci na výstavbu nové budovy základní školy, tak podobně dlouhý proces byl i projednáním podoby, umístění, velikosti, funkčnosti a vnitřního uspořádání tolik potřebné školní budovy.
V roce 2013 byla první myšlenka vedena údajným jednoduchým řešením – vždyť máme školní budovu ve Slovačíkově ulici, vypovíme nájemní smlouvu s VOŠ Palestra a bude vystaráno. Jak to tak ale bývá, většina řešení není tak jednoduchá. Budovu bývalé tzv. „Nové – Staré školy“ (pro nepamětníky – původní výraz „stará škola“ je nyní budova Domova seniorů na Mladoboleslavské, která byla přestavěna v roce 2001) jsme nechali posoudit z hlediska stavu a vhodnosti. Posudek nebyl vůbec lichotivý, co se týkalo technického stavu a zároveň co do rozsahu. Umístěno by mohlo být max. 9 učeben včetně suterénních prostor při absenci jídelny, tělocvičny a odpovídajícího zázemí. Budova byla postavena za První republiky, kdy počet sociálních zařízení či odpovídající osvětlení a rozměrové normy byly někde jinde. Rekonstrukce této školy by znamenal náklad stejný, jako stavba nové „voňavé“ budovy. Dle demografické studie mají Kbely potřebu do budoucna dalších více jak 14 tříd pro min. 400 žáků a tomu „Palestra“ nevyhovovala, když pomineme, jaký problém by byl se stravováním či docházením na tělocvik – ale kam? Kapacita Albrechtické je na vrcholu a ani jídelnu ani tělocvičnu kapacitně nenaklonujeme. Stanovisko po projednání s projektantem bylo jasné, budovu ve Slovačíkově ulici nelze použít, musíme přemýšlet dál. Pan starosta zapojil své vlastní kontakty a oslovil ředitele Leteckých opraven, se kterým mají dobré přátelské vztahy a sjednal exkurzi do areálu LOM, a to i do prostor, které se nazývají „utajované skutečnosti“. LOM prochází restrukturalizací již několik let, a tak některé budovy by mohly být využity pro externího uživatele. Do některých prostor by mohly být umístěno cca 4 až 5 učeben a některá z hal by mohla být využita jako tělocvična. Vše by však vyžadovalo úpravu a zajistit organizaci docházky mimo areál stávající školy a odpovídající kooperace s areálem LOM. Zkrátka je to podaná pomocná ruka, avšak náhradní řešení. Zároveň pan starosta rozběhl jednání o odkupu pozemků v okolí bývalé konečné MHD s tím, že hodláme zrekultivovat toto obratiště a následně využít zelený pás např. pro sportoviště a hřiště. Nicméně při jednání s projektantem padne další myšlenka o umístění nové budovy ZŠ do míst bývalého hospodářského pavilonu jeslí, tedy naproti jídelně školy. Projektant vypracoval studii areálu budovy naproti ZŠ, která obsahovala učebny, šatny a zázemí s využitím protější jídelny a tělocvičny. Původní návrh budovy měl zhruba 10 učeben a uprostřed přírodní atrium. Propočty budoucích žáků však atakovaly další potřebu tříd, tak vznikla velká budova bez atria, zato obrovská stavba, které pak přibyl tzv. krček, aby děti mohly přecházet tzv. suchou nohou mezi oběma budovami školy. Toto řešení však vyžadovalo nadmíru velké finanční zatížení, které neodpovídalo potřebnému efektu a navíc obrovská budova v již tak vytíženém areálu narazila na nevyhovující dopravní řešení. Kdo zná Pelnářovu ulici a ranní špičku ve vypravování dětí do školy a školky ví, že tato jednosměrka by již další – dvojnásobné zatížení již nesnesla. Bezpečnost dětí a krkolomné řešení s krčkem v podobě mostu, bylo vyhodnoceno jako nevhodné a opět jsme byli na začátku. Návrh zněl, postavme novou školu v místě současného menšího hřiště za tělocvičnou. Obětujme 11 let staré hřiště, které v budoucnu můžeme nahradit lepším a vyřešíme tím potřebný objem budovy a zároveň rozdělíme dopravní a bezpečnostní nápor tím, že vybudujeme další místní komunikaci s parkovištěm z druhé strany od Toužimské a bývalé konečné. V této souvislosti pan starosta navázal na zahájená jednání s ředitelem LOMu ohledně odkupu pozemků a jejich kultivace, no a řešení bylo nasnadě. Pan architekt doslal zelenou a začal zpracovávat již třetí variantu nové budovy školy. Po zpracování studie se kromě vedení radnice sešla Komise školství, ze které vyšly připomínky a zabývali jsme se také formou řešení komunitních škol ve světě, konkrétně pak vzorem z Finska, které jsme si všichni dotčení pilně nastudovali. Další zvažovanou otázkou byla školní jídelna, zda zvolit plnohodnotnou školní kuchyni s výdejnou nebo „pouze“ výdejnu. S ohledem na kapacitní možnosti stávající kuchyně a prostor jídelny jsme se přiklonili k variantě plnohodnotné kuchyně, která bude moci obsloužit i další strávníky tzv. výdejem z okénka (např. senioři). Tímto řešením se také rozloží nápor a hluk. Zástupci Komise školství se sešli minimálně třikrát, kdy se stále diskutovaly prostory tříd, koutků, chodeb, zázemí, prostory pro učitele, kdy došlo k nárůstu objemu prostoru pro třídy v řádu desítek metrů a zároveň byla zvolena variabilita tříd, tak aby se dalo reagovat na momentální potřeby. Projektant vždy promptně reagoval a dával do souvislostí s normami a předpisy. Tento nárůst objemu prostoru si však vyžádal svou daň v konečné podobě tvaru budovy. Pan architekt konstatoval: „chtěl jsem vám nakreslit hezkou členitou školu, ale musíme se vrátit ke kostce.“ Přes všechny tyto připomínky totiž vždy pan starosta upozorňoval na potřebu hospodárnosti zvolených řešení, vždyť máme omezené zdroje!! Kdybychom měli půl miliardy, to by byla jiná. Toto je velmi důležitá poznámka, neboť od té se odvíjí, zda je možnost umístění kbelských školáků realitou nebo jen chimérou. Na závěrečném jednání s vedením radnice v březnu, byla konečná varianta budovy odsouhlasena a byly zahájeny kroky k výběrovému řízení na dodavatele. V květnu pak byla završena komplikovaná jednání s primátorem, jeho prvním náměstkem a radní pro školství a obdrželi jsme celkem 50 mil. dotaci z rozpočtu HMP v tomto roce. Obrysy nové školy jsou již jasnější a věříme, že na podzim t. r. zahájíme stavbu a to je to podstatné.
3. 6. 2014
Ivana Šestáková
