Na pátek 20. ledna 2017 letos vyšel Ples sportovců, který byl vlastně prvním plesem v lidovém domě. Na akci uspořádanou tradičně sportovním klubem SK Kbely se sešli sportovci ze Kbel, ale i další přátelé sportu a dobré zábavy. Letošní ples se těšil rekordní účasti – sál Lidového domu zaplnilo kolem 240 lidí, a na které kromě skupiny PATEX, která provázela celým večerem, čekalo také jedno velké překvapení. Speciálním hostem tu byla hudební skupina Lunetic.
První adventní neděle je již opět za námi, vánočně naladěné návštěvníky uvítala v 11h dvojice moderátorek Prima divadla spolu s panem farářem, který přišel, aby požehnal stříbrně ozdobenému stromu poblíž amfiteátru. Vůně skořice a jiných dobrot spolu se zpěvem vánočních písní od dětí i profesionálů, živý betlém, tvořivky pro děti, adventní postavy pohybující se po parku, soutěže, divadélko i nadílka pro děti přímo od Mikuláše s čerty a anděly – to vše navodilo správnou adventní náladu všech návštěvníků. Celou zábavu zakončil pěvecký sbor Kamarádi spolu s paní sbormistryní Dvořáčkovou – Žofákovou, mladou budoucí zpěvačkou Nelou Drozdovou a slavnostním ohňostrojem pro rozzářená dětská očka. Jako každý rok jsme se pokusili vrátit do povědomí lidí staročeské vánoční tradice, aby bylo vidět, jak v dřívějších dobách vypadal advent na vsi. Dříve byl v průběhu čtyřtýdenního adventu přísný zákaz práce, radovánek, ale i např. draní peří. Tato doba patřila odedávna klidu a rozjímání. S tímto časem souvisí i svátky několika svatých, na které se váže řada obyčejů. Se svátkem Sv. Barbory souvisí i větvičky nazývané „barborky“ – 4. prosince se dodržuje prastarý lidový adventní zvyk, kdy se uřežou větvičky třešní nebo višní, vloží se doma do vázy s vodou a čeká se, jestli do vánoc vykvetou. Důležité je nařezat větvičky šikmými řezy, vložit je do vázy s vodou a postavit je do chladné místnosti. Podle druhu větvičky asi 5 až 12 dní před kvetením přeneste do teplého obývacího pokoje. A pak už se můžete těšit na to, jak se budou jednotlivé kvítky postupně otevírat. Větvičky se řezaly nejen na ozdobu světnice, ale také pro jejich údajnou čarovnou moc. Kolikátý den od uříznutí větvičky „barborka“ vykvetla, tolikátý měsíc v následujícím roce byl pro majitele větvičky tím šťastným. Jindy děvčata uřízla větviček více a každé dala jméno jednoho z chlapců, kteří jí byly sympatičtí. Věřili, že se stanou nevěstou toho, která větvička nesoucí jeho jméno vykvetla nejdříve. Podle lidové víry se měla třešňová větvička ze stromku starého alespoň deset let uříznout v ten okamžik, kdy se na obzoru objevil první sluneční paprsek. Taková větévka se pak odnesla do domu, kde bylo děvče na vdávání a čekalo se, zda se větvička o Štědrém dnu obalí květy, což znamenalo brzké vdavky. Kvítek z barborky ukrytý za šněrovačkou prý měl tu moc přivábit chlapce, na kterého děvče myslelo. Barborky se prý také daly úspěšně použít k odhalování čarodějnic – stačilo při jitřní mši ohnout rozkvetlý proutek do tvaru kruhu a kdo se skrz něj podíval, našel čarodějnice stát obrácené zády k oltáři. Obdobně si můžete uříznout i větvičku zlatice. Tato větvička uříznutá v předvečer svátku sv. Mikuláše nám prozradí, jak na tom napřesrok budeme s penězi. Pokud vyraší zelený list, dá nám dost práce udržet standard, na který jsme zvyklí. Zlatá kvítka jsou ale příslibem bohatství a dostatku. Zůstane-li větvička suchá, čeká nás hubený rok… Barborky byly však také adventní postavy – ženské v bílém hávu s pomoučenými obličeji, které přicházely do domácností v tento den a dávaly hodným dětem dárky (ovoce, ořechy) a děti zlobivé šlehaly proutěnou metlou. Později tuto roli převzal Mikuláš s čertem a andělem. Po Barboře navštěvoval domácnosti svatý Mikuláš, kterého někdy doprovázel početný průvod. V okolí Litomyšle například chodili i mouřeníni, myslivci, Turci, mladík převlečený za ženu, žid, smrtka a mnoho a mnoho dalších. Na Moravě zase světce doprovázely jejich manželky – Mikulášky. O týden později platil přísný zákaz předení a draní peří a po vesnici chodily nabělené Lucie se strašidelnými papírovými zobany. Pokud paní domu přistihly u kolovratu, odnesly kužel, a pokud při draní, tak jí rozfoukaly peří. Trestaly i hltavé děti. K jejich bezbřehé hrůze kolem nich běhaly s velkým nožem a hrozily, že budou párat bříška. Namoučněná Lucie však nebyla nic proti tomu, jak vypadala taková Perechta, Peruchta či Šperechta –kterou jsme ve Kbelích prozatím nezpodobnili a to proto, že patřila mezi krutější adventní postavy. Měla obrácený kožich, na hlavě králičí kůži a v ruce kudlu a vědro na krev. Někdy chodívala v předvečer svátku svaté Lucie a někdy dokonce i na Štědrý den. Nožem se oháněl i Knedlíkový Lutzl, který kontroloval, zda byly snězeny všechny knedlíky. Když našel mísy prázdné, byl zbit on sám. Přehlídku podivných maškar korunuje svatý Ambrož, který 7. prosince lákal děti za hřbitovní zeď, nabízel cukrátka, ale pak je sešlehal metlou. Sami vidíme, že v křepčících přízracích s metlami či noži bychom původní svaté hledali jen těžko. Na Štědrý den panoval přísný půst. Kdo ho nedodržel, na toho mohla přijít již zmiňovaná Perechta. Na Boží narození (25. 12.) se zase nesmělo pracovat a hospodyně raději ani nestlaly postele. Datum 28. 12. bylo zasvěceno dětem, protože tento den dal Herodes povraždit „neviňátka“ v naději, že mezi nimi bude i malý Ježíš. Matky proto své potomky zkoušely z počtu povražděných a tloukly je metlou tak dlouho, dokud se nedozvěděly, že miminek bylo 4 444. Naopak Silvestr se nijak zvlášť neslavil. Nebyl k tomu důvod, rok začínal a končil jindy. Přeji za kbelskou radnici kouzelné chvíle ve zdraví, obklopeni pohodou a dobrými lidmi ať v pohodě zvládnete období vánoční i přechod do nového roku 2017 – zkrátka – ať jste šťastni a brzo opět na našich akcích nashledanou.
Budeme se opět těšit na další setkání s vámi na kulturních akcích ve Kbelích, chcete-li – posílejte, prosím i své náměty, dotazy či připomínky k akcím např. na mail sarka.egrtova@kbely.mepnet.cz.
Šárka Egrtová
Letošní maškarní bál se nesl v duchu „RETRO”.
K poslechu a tanci hrála kapela YesMadaM a perfektně nás zavedla do doby let sedmdesátých – doby prvních elpé desek známých rockových skupin Deep Purple, Led Zeppelin, Free, The Doors, E. Clapton a jim podobných…
Zazářily zde v programu díky moderátorkám z Divadla Prima den i vzpomínky, soutěže a zábava z dob naší historie od 20. do 70. let. Odměny do soutěží darovali: T. Haniak a J. Hubená, za což srdečně děkujeme.
Báječné step show z časů prvních grotesek přijely předvést 4 mladé a krásné mistryně Evropy ve stepu z Tap Academy Prague, kterým budeme velmi držet palce neboť brzo určitě zabodují na Mistrovství světa v německé Riese – držíme palce..!
Celý sál hýřil barvami, retro symboly a puntíky. Na stolech nechyběly historií malinko otřelé karafiáty. Mnozí z návštěvníků přišli v mundúru 50. let či oblečeni jako z muzikálu Vlasy alá květinové děti, nejvíce zastoupená však byla léta 30. a s nimi i šantánové třásněmi ozdobené šaty – peří ve vlasech a boa, u pánů vynikaly především gentlemanské buřinky, stejně tak i gangsterské obleky.
K nejvýznamnějším osobnostem tohoto bálu patřil Freddie Mercury, Milli Vanilli či Boney M.
Od půlnoci začal hrát retro repro mix perfektně tematicky vybraných českých i cizích písní od DJ Mariana.
Celé naše bláznivě recesistické a puntíkaté setkání končilo kolem 3hodiny ranní a myslím, že si každý z této zábavy odnesl i nezapomenutelné zážitky.
Rádi bychom vás – „recesistické duše kbelské“ – vyzvali a využili i vaší fantazie – kreativnosti k zaslání vašich případných návrhů na témata příštího maškarního bálu pro dospělé – mail:
sarka.egrtova@kbely.mepnet.cz .
Šárka Egrtová
Zcela otevřeně se přiznám, že mé znalosti Arménie byly do 20. 9. 2016 velmi chabé a i když se za to trochu stydím, nyní jsem docela pyšná na skutečnost, že jsem ji mohla poznat a hlavně zažít. Jak se to přihodilo? Začátkem června navštívil pana starostu jeho kbelský kamarád spolu se svými přáteli z Arménie, kteří po většinu roku bydlí v Praze, neboť zde podnikají v turistice. Kbely se jim zalíbily a při setkání s panem starostou zjistili, že jsou i spřátelené nátury. O tom svědčí i stejná úroveň akčního jednání a ještě ke konci června následovalo pozvání do Jerevanu. Nebyli zaskočeni ani onemocněním pana starosty, a jakmile jsem byla panem starostou pověřena pokračováním v jednání, bylo oficiální pozvání včetně harmonogramu cesty a návrhu smlouvy o spolupráci na stole. Koncem srpna Rada městské části vše projednala, přijala pozvání a v souladu s pokyny pana starosty jsem byla za samosprávu pověřena při návštěvě předáním návrhu smlouvy o partnerské spolupráci s městem Dilijan a pan tajemník byl vyslán jako zástupce státní správy k předání zkušeností s chodem úřadu u nás. Nutno dodat, že arménská strana projevila zájem o spolupráci v rámci našeho správního obvodu a navázala kontakty i s Městkou částí Praha Vinoř, která taktéž obdržela pozvání do Arménie do městečka Sevan (u stejnojmenného jezera) a paní místostarostka spolu s místostarostou byli pověřeni podpisem smlouvy o spolupráci s tímto městem.
Začátkem září byl dopilován s panem starostou návrh partnerské smlouvy včetně informačních podkladů pro jednání Zastupitelstva a 18. září odpoledne delegace za Vinoř a Kbely vyrazila směr Arménie. K jezeru Sevan, kde jsme byli ubytováni, jsme dorazili za časných ranních hodin následujícího dne. První den nás sevanské jezero přivítalo zalité sluncem, modrou oblohou a majestátními kopci okolo. Podnebí je zde velmi suché, stromu abys pohledal. Téměř jsme si neuvědomili, že jsme skoro 2 tis. m nad mořem. Na kopci nad jezerem byl usazen opravdový unikát, kostel se samostatnými dvěma kaplemi, postavený na základech z roku 340 n. l., tedy z období raného křesťanství. Následně jsme se přesvědčili, že takových klášterů a kostelíků jsou v Arménii stovky a dokonce starší. Jsou volně přístupné a mají opravdovou duchovní atmosféru. Samotní Arménci jsou velmi hrdí na svou samostatnou Apoštolskou církev, která je odnoží křesťanské víry a náležitě ji respektují. Je to spojeno i s faktem, že jsou obklopeni převážně muslimským světem a nebyli zničeni ani bezprecedentní genocidou v minulosti. Hrdost a důraz na svobodu byla patrná na každém kroku či jednání. Oni nezastírají nedokonalost, ale nabízejí to co je jejich – dary přírody, pohostinnost, upřímnost a chtít se učit od druhých. Mimochodem jako druhý jazyk po arménštině je běžně používána angličtina a nakonec také ruština.
První den patřil Vinoři a jeho partnerskému městu Sevan. Uvítání před radnicí bylo velkolepé spolu s chlebem a solí a folklorně tanečním vystoupením dětí, které bylo velmi dojemné. Prohlídka okolí včetně „základního kamene“ budoucího parku bylo završeno a zpečetěno podpisem partnerské smlouvy. Následující den jsme navštívili město Dilijan, které je na sever od Sevanu odděleno horami a komunikační spojnicí tunelem, který tvoří pomyslný předěl v charakteru obou regionů. Dilijan je o více jak 800 m níže a je obklopen lesy, ze kterých vykukují vápencové skály. Vyprahlost je ta tam, přesto jsme v nadmořské výšce jako na hřebech Krkonoš. Hojnosti sněhu v zimě na lyžování zde není problém. Dilijan je nejen turistickým centrem s národním parkem, ale také obchodním, akademickým, historickým či folklórním středem celého regionu. Na radnici jsme se setkali s panem starostou Armenem Santrosyanem, který nás seznámil s hlavními fakty a zajímavostmi města a okolí, zároveň představil své zástupce samosprávy a úřadu. Nemohu vynechat, že byl přítomen také pan velvyslanec České republiky v Arménii pan Petr Mikyska, který se laskavě ujal překladu při představování naší městské části a našich zástupců. Společně jsme následně navštívili zdejší muzeum umění spolu s uměleckou školou, viděli sídla několika bank, hotelů či národního parku. Zajímavostí pro nás bylo posezení v komplexu, který byl restaurací, avšak rozložen do jednotlivých přízemních domků, chatek, domečků uvnitř s posezením pro společnost, tudíž každý si mohl vybrat dle své skupiny odpovídající prostor s obsluhou a v klidu se věnovat své skupině aniž by obtěžoval jiné hosty. Panu starostovi Santrosyanovi jsme předali zdravici od našeho pana starosty a návrh partnerské dohody. Všichni potvrdili, že jednání se zástupci Dilijanu bylo velmi příjemné a zejména díky našim česko arménským přátelům ho mohu nazvat s otevřenou náručí. Část delegace navštívil velkolepý klášter Haghartsin s ještě hlubší historií a s obrovským významem pro celou lokalitu. Druzí navštívili závod na zpracování kamene. Arménie leží na sopečných vyvřelinách či vápencích. Bohatě se tento materiál používá na všech stavbách, a to jak v podobě obkladů či nosný materiál, který se již následně neomítá. Barevná škála je zastoupena stejně bohatě od světle okrové, přes růžovou, zelenkavou až po temně purpurovou či černou podle druhu a tvrdosti.
Po odsouhlasení znění smlouvy naším zastupitelstvem byla společně podepsána a my jsme se následně v poslední den přesunuli do Jerevanu. Zde se nám ještě podařilo navštívit tzv. Svaté město, což je centrum a sídlo Arménské církve včetně škol, chrámů, kaplí či místo posledního odpočinku biskupů. Vzdali jsme úctu v podobě zapálených svíček a nezapomněli nasát atmosféru pokory a hrdosti. Jelikož bylo 21. září zároveň 25. Výročím Arménské republiky ve vyhlášení nezávislosti na bývalém Sovětském svazu, tak byl Jerevan slavnostně vyzdoben a nabit návštěvníky. Večer jsme pak byli odměněni ohnivou show, a jelikož Jerevan má cca 1,4 mil. obyvatel a stejně jako Praha je rozložen mezi kopci, mohli jsme z našeho místa napočítat nejméně 3 samostatné velké ohňostroje.
Ačkoliv jsou v Arménii znát rozdíly mezi majetkovými poměry a jizvy z pozůstatků CCCP jsou velmi patrné, v jednom jsou opravdu neuvěřitelní, je to obrovská podpora zahraniční enklávy. Arménů totiž žije minimálně dvakrát více ve světě nežli v původní domovině. Pro ně je samozřejmé, že pokud se jim daří dobře, tak vše co mohou, zpět investují do své vlasti. Nejsou to však almužny či příspěvky, ale investice v podobě celých čtvrtí měst či dopravní infrastruktury. Mohu tedy říci, že v pokoře, hrdosti, sounáležitosti a pohostinnosti se máme co učit. Jsem velmi ráda, že jsem to mohla prožít, neboť krásná arménská příroda a jednání tamních lidí mě nadchlo a pokud někdo má do zdejších krajů namířeno, tak vřele doporučuji. Během naší krátké návštěvy, jsme potkali pár českých turistů, kteří byli stejně nadšeni jako my. Arménie je interesantní, bezpečná země s atmosférou, která ve vás ještě dlouho zůstane.
26. 9. 2016
Ivana Šestáková
První víkend po sv. Ludmile patřil tradičním kbelským posvícenským oslavám. Opět jsme se nechali inspirovat historií a využili jsme 700. výročí Karla IV. Nechali jsme se unést do života dávných rytířů a sličných panen, do středověkého rytmu starých písní, bájí a pověstí, kde vynikala čest a síla, trest i například právo útrpné.
Celý den, přestože byl zahalen do mračivého pláště, se vydařil – jen sem tam s menšími „přeprškami“. Divadélka, tanec, rytířská klání – turnaj pro císařovnu i odborný výklad ke středověkým řemeslům, hrám, módě, jídlu, ale i například k bojovým technikám… to vše zažili návštěvníci kbelského parku. Překvapením nebyla pouze návštěva známého zpěváka Bohuše Matuše, ale též muzikanti brandýské hudební skupiny Klasickej Postup ukázali, že roztančí a potěší svou muzikou davy lidí. Velký dík patří také mladé vycházející hvězdičce – slečně Majdě Šumpíkové – která již podruhé zazpívala v amfiteátru – tentokráte písničky z českých pohádek a moc se jí to povedlo.
Klasickou tečkou k programu byl slíbený ohňostroj a hned poté i připravená mystická ohňová show historického souboru Aurinko Félag. Těšíme se na vás na příštích akcích.
Šárka Egrtová
